Vzhledem k narůstajícímu zájmu o poznatky psychologie sportu byli v roce 1970 ustanoveni dva sekretáři presidenta. Jedním z nich byl zvolen profesor Miroslav Vaněk, který v následných třech volebních obdobích, od roku 1973 do roku 1981 zastával funkci presidenta International Society of Sport Psychology. Zvládal úspěšně roli odborného i politického „mostu“ mezi východem a západem na poli psychologie sportu.
Profesor Vaněk se narodil v roce 1923. Po válce vystudoval psychologii a vzhledem k pohybovému nadání i tělesnou výchovu. Řešil dilema, zda má působit na katedře lyžování, či na katedře psychologie. Díky vlivu autorit prof. Doležala a prof. Tardyho zvítězila psychologie, ve které obhájil kandidátskou práci o strachu a habilitační práci o psychologické přípravě ve sportu. Jako psycholog vedl mimo jiné, psychologickou přípravu československých reprezentantů. V roce 1964 měl možnost účastnit se vědeckého kongresu při OH v Tokiu a od té doby se odvíjela jeho odborná mezinárodní kariéra.
Dá se říci, že založil školu psychologie sportu ve smyslu národním a školu psychologické přípravy sportovců, vycházející z teorie adaptace, akceptovanou i ve smyslu mezinárodním. Jako dlouholetý předseda komise psychologie při vědecké radě ÚV ČSTV pořádal semináře, kde se za účasti odborníků z „velké“ psychologie, prodebatovávala klíčová témata. Z tohoto „zlatého věku psychologie sportu“ žilo celé odvětví až do konce minulého století. Svou autoritou pomohl i konání 10. kongresu evropské psychologie sportu v Praze v polovině roku 1999. Mezi jeho žáky patří profesoři Václav Hošek, František Man, Antonín Rychtecký, Pavel Slepička.